Trenér Strání? Z Guľy má mrazení, v Trenčíně měl na starost talenty i GPS systém

foto: Slovácký deník.

ROZHOVOR/ Nabídku Strání řešil se svými kamarády, bývalými ligovými fotbalisty Jurajem Ančicem a Martinem Fabušem. Osmatřicetiletý slovenský trenér Erik Laco většinu kariéry prožil v rodném Trenčíně, kde dohlížel na růst nejen top hráčů z vyhlášené akademie AS, ale v prvním mužstvu měl coby asistent na starosti GPS systém či standardní situace.

Nyní má progresivní kouč, jenž obdivuje svého krajan Adriana Guľu, před sebou novou výzvu. „Cítím, že je to pro mě velká možnost, jak se v kariéře posunout zase o něco dál či výš. Mojí současnou prioritou je zvyšovat si trenérskou kvalifikaci. Na základě vzájemných rozhovorů a toho, co jsem viděl, tak ve Strání budu mít možnost se rozvíjet jako trenér. Třeba Jan Kameník šel odtud do první slovenské ligy. Snad se i mně podaří něco podobného, ale to je ještě dlouhá cesta. Já jsem však na ni připravený,“ tvrdí v rozhovoru pro Deník nástupce Ondřeje Machaly ve funkci.

Překvapila vás nabídka Strání hodně?
Nabídka od Strání mě překvapila, protože jsem o klubu žádné informace neměl. Jenom jsem věděl, že tam trénuje Erik Sameš a že tam hraje Jaro Gardian. Hlavně kvůli nim jsem se v minulosti pro zajímavost podíval na jeho výsledky, abych zjistil, jak se chlapcům dařilo. To je ale asi tak všechno. Potom přišla pandemie koronaviru a to sledování se trochu omezilo.

Nyní bude kontakt se Stráním podstatně intenzivnější, že?
Je to tak. Nabídka se mi zalíbila hned. Přemýšlel jsem o ní snad jenom jeden den. Poradil jsem se s kamarády, s kolegy a rozhodl se, že do toho půjdu. Cítím, že je to pro mě velká možnost, jak se v kariéře posunout zase o něco dál.

Víte něco o novém týmu? Divizi, kterou budete hrát?
Informace jsou v současnosti dostupné. Není problém si je sehnat, všechno nastudovat. Nejprve chci ale poznat moje mužstvo, charakter, mentální stránku. Musím zjistit, co jsou kluci ochotní podstoupit, obětovat. Jak se budou chovat v různých situacích, hlavně v těch kritických. Zda jim podlehnou, nebo budou schopní se s nimi porvat. Nejbližším úkolem bude najít balanc mezi tím, co ponechat, co vylepšit a co zrušit.

Nebudete to mít do Strání daleko?
S přítelkyní žijeme na Myjavě. Velmi často jsem i v Trenčíně, takže do Strání budu dojíždět právě z těchto dvou měst. Daleko to není, v cestování problém nevidím.

S kým jste přesun na Moravu konzultoval?
Radil jsem se s mými dobrými kamarády a kolegy z Trenčína Jurajem Ančicem a Martinem Fabušem. Oba hráli ligu i v Česku. Můžu říct, že jsou i mými učiteli. Hodně mi toho dali, ukázali. Právě s nimi jsem i nejdéle pracoval.

V Trenčíně jste spolupracoval i s jinými odborníky, že?
Když jsem přešel od mládeže do prvního týmu AS Trenčín, měl jsem na starosti GPS systém a jeho vyhodnocování v tréninkovém procesu či v zápasech. Zároveň jsem byl i jeden z asistentů. Spolupracoval jsem hned s několika trenéry. Ať už to byl Moniz, Kohler, Galád, Hrnčár nebo Vreven. Právě posledně jmenovaný Stijn Vreven mě naučil asi nejvíc. Je velký detailista co se týká taktiky, komunikace, chování k hráčům. Je to velký profesionál, což požadoval po hráčích i svých kolezích. Všechno měl pečlivě připravené a neměl rád, když někdo udělal chybu. Mně dal důvěru při standardních situacích i v samotném tréninkovém procesu. I touto cestou bych mu chtěl poděkovat, stejně jako jeho asistentovi Wernerovi. I když vím, že to asi číst nebudou (smích). Doteď jsme spolu v kontaktu. A zapomenout nesmím ani na Juraje Ančice.

Platí, že jste začínal jako trenér mládeže?
Nejprve jsem trénoval muže na vesnici blízko Trenčína. Až potom jsem v Trenčíně působil u mládeže jako performance coach. Měl jsem na starosti top hráče akademie. S hlavním trenérem prvního mužstva jsme s nimi měli extra tréninky. Kluky jsem sledoval při zápasech reprezentace, měl jsem na starosti i jiné věci. Dohlížel jsem třeba na výchovu Pokorného, Kadáka, Gona, Pišoji a dalších talentů. U toho jsem byl i asistentem u dorostu U17 a U19, abych měl větší přehled o těchto hráčích i v tréninkovém procesu.

Vy jste byl jaký fotbalista?
Celou hráčskou kariéru jsem strávil v Trenčíně. Prošel jsem akademií, šanci jsem dostal i v prvním mužstvu, ale ligu jsem nikdy nehrál. Šel jsem na hostování do nedaleké Nemšové, kde jsem vydržel dlouhých patnáct let. Tam začala i moje trenérská kariéra.

Potkal jste v kariéře i nějakou hvězdu?
Takto narychlo si ani nedokážu vzpomenout, ale co si tak vybavuji, tak jsem nastoupil proti Portugalci Helderovi Postigovi. Toho si pamatuji. Pro mě je ale momentálně mnohem důležitější, že jsme se střetl a poznal s mým trenérským idolem Adrianem Guľou. Když si s ním vyprávím, poslouchám jej a vím, jaký je to člověk a jak vidí fotbal, vždycky mě z něj příjemně mrazí.

Váš kolega Erik Sameš ve Strání narazil, protože chtěl hrát s dospělým týmem „dětský fotbal“. Jaký styl hry se líbí vám? Jak byste se chtěli prezentovat?
Erik je dobrý trenér. Znám ho dlouho, určitě tady odvedl dobrou práci. Bohužel jsem neviděl ani jeden zápas, takže nemám právo něco hodnotit. Já se soustředím jenom na sebe a na mé znalosti, které mám, a které jsem doposud získal praxí. Chci hrát systémem 4-3-3, v tom se cítím nejlepší, ale není problém hrát ani 4-4-2. Přizpůsobím se hráčům. Mě však baví hrát ofenzivní fotbal s dominancí, spoustou šancí. Chci, aby fotbal bavil hráče i fanoušky.

Víte, že ve Strání je náročné publikum?
Nebude to vůbec o mě, ale o tom, zda mě kluci pochopí a mé myšlenky dokáží přenést na hřiště. Odvíjet se to však bude i od typologie hráčů, které se taktéž budu snažit přizpůsobit. Nejprve ale potřebuji hráče poznat, abych zjistil, zda jsou schopní plnit věci, které si tento styl fotbalu vyžaduje. Hlavní bude najít rovnováhu mezi miliony věcí jak v ofenzivě, tak i v defenzivě, ve výstavbě hry, po ztrátě balonu. Kluci musí vědět, kdy dát dlouhý balon a kdy krátkou přihrávku. To všechno ale teprve musím zjistit. Bohužel čas rychle letí. Na práci ve Strání se ale moc těším.

Nemáte strach, že kvůli pandemii koronaviru se sezona zase nedohraje, nebo že budete mít problém přecházet hranice?
S týmem budeme dělat maximum, abychom byli na sezonu dobře nachystaní. Ostatní věci nedokážeme ovlivnit. Pokud se soutěž přeruší, nic s tím bohužel neuděláme.

Sledoval jste EURO? Jak se vám šampionát líbil?
EURO jsem poctivě sledoval. Šampionát byl plný překvapení. Je vidět, že se fotbal vyrovnává. Toho je největším příkladem Dánsko, které první dva zápasy prohrálo a nakonec se dostalo až do semifinále. Mými oblíbenými týmy jsou už dlouho Belgie a Francie. Ale na šampionátu se mi nejvíce líbí Anglie. Myslím, že budu šampioni.

Co říkáte na výkony českých a slovenských fotbalistů?
Čeští fotbalisté mě mile překvapili. Na jejich hru se dobře dívalo. Velmi jsem jim fandil. Bohužel ve čtvrtfinále měli trošičku smůlu. Věřil jsem, že by přes Dány mohli přejít, což se však nepodařilo. Určitě se ale nemají na rozdíl od Slovenska za co stydět. Naše reprezentace hrála velmi špatně, její výkony se mi moc nelíbily. Ale to je pouze můj názor, vůbec mi to nepřísluší hodnotit.

Zdroj: https://slovacky.denik.cz